čirůvka běložlutavá:

Bílých čirůvek v našich lesích vyrůstá několik a jejich správná identifikace bývá v některých případech dosti obtížná. Největší problém představují čirůvka bílá (Tricholoma album), respektive čirůvka běložlutavá, což jsou druhy, které jsou si makroskopicky velmi podobné a navíc mají téměř shodné i mikroskopické znaky. K jejich správnému rozlišování rozhodně nepřispívají ani značně rozdílné informace z různých zdrojů, které se netýkají pouze vzhledu plodnic, ale i biotopu, ve kterém obě čirůvky vyrůstají. Někteří mykologové z tohoto důvodu oba druhy neuznávají a čirůvku běložlutavou uvádějí jako synonymum k čirůvce bílé.

Čirůvka běložlutavá vyrůstá místy dosti hojně, objevuje se zpravidla v početných skupinách, a i když se v literatuře většinou uvádí opak, vyhledává především vlhčí humózní místa, kde vyrůstá většinou pod břízami a habry. Nejčastěji se objevuje při okrajích lesů a setkat se s ní můžeme zhruba od srpna až do počátku listopadu.

Popis: Klobouk je 50-100 (150) mm široký, zprvu polokulovitý až tupě kuželovitý a podvinutý, v dospělosti až plochý, na středu často okolo tupého hrbolku vmáčklý, na okraji žebernatě rýhovaný a částečně podehnutý. Pokožka je suchá, hladká, někdy až hedvábitě lesklá, neslupitelná, zpočátku bělavá, později především na středu až bělavě krémová nebo světle okrová. Lupeny jsou poměrně husté, bělavé až bělavě krémové, v dospělosti při zasychání od protrhávajícího se ostří až okrově hnědnoucí. Třeň je 60-120 x 10-20 mm velký, většinou válcovitý a na jednu stranu zakroucený, někdy vřetenovitě kyjovitý, plný, pevný, na povrchu v horní části jemně bělavě vločkatý, jinak hladký a suchý, bílý až bělavě okrový, na bázi občas rezavě skvrnitý. Dužnina je tuhá, bělavá až bělavě krémová, na řezu neměn, s nepříjemnou hořce palčivou chutí a výrazným nasládle zemitým pachem.
Záměna je možná za celou řadu jiných hub, především za další bělavě zbarvené čirůvky, ale také za některé strmělky nebo dokonce i šťavnatky. Velmi podobná a výše zmíněná čirůvka bílá vyrůstá do menších velikostí, liší se řidšími lupeny, nerýhovaným okrajem klobouku a růstem na sušších místech, především pod duby a buky. Čirůvka smrdutá (Tricholoma lascivum) páchne nepříjemně až v dospělosti, její plodnice jsou obvykle menší a liší se spolehlivě jinými mikroskopickými znaky. Záměna je možná i za čirůvku nevonnou (Tricholoma inamoenum), která upřednostňuje zásadité lokality, vyrůstá pod jehličnany, vyznačuje se drobnějšími plodnicemi a svým bělavě krémovým zbarvením klobouku připomíná čirůvku májovku (Calocybe gambosa).

Využití: Všechny nepříjemně páchnoucí a bělavě zbarvené čirůvky patří k nejedlým až mírně jedovatým houbám.

čirůvka běložlutavá - Možnost záměny za jinou houbu: