čirůvka topolová:

Mezi nejprospěšnější houby patří houby dřevožijné, které jsou ale bohužel většinou nejedlé. Existuje však celá řada prospěšných a zároveň jedlých hub. Patří mezi ně také výborná čirůvka topolová. Lze ji doporučit především diabetikům, alergikům a lidem trpícím ischemickými chorobami. Roste pod některými druhy topolů a vzácně se může objevit také pod vrbami. Daří se jí podél vodních toků, ale i v sadech, parcích a lužních lesích.
Stručný popis: Klobouk je 50-120 (150) mm široký, v mládí vyklenutý a na okraji podvinutý, později téměř rozložený, často nepravidelně zprohýbaný a tlustě masitý. Barva povrchu klobouku je poměrně variabilní, může být téměř žlutá nebo kaštanově hnědá, nejčastěji však bývá načervenale až naoranžověle hnědá. Střed klobouku je obvykle tmavší, okraj naopak světlejší. Lupeny jsou husté, zpočátku bělavé, později se vyznačují červenohnědým odstínem a rezavými skvrnkami. Třeň je 50-100 x 10-25 mm velký, většinou válcovitý, plný, pod kloboukem bělavě ojíněný, v mládí bílý, později ve spodní části masově nahnědlý. Velmi charakteristická je výrazně okurkově moučná vůně dužniny. Záměna je možná za několik podobně zbarvených druhů, především za jedovatou čirůvku masitou (Tricholoma pessundatum) a nejedlou čirůvku bělohnědou (Tricholoma stans), které vyrůstají pod jehličnany.