hlíva nálevkovitá:

Patří k dosti vzácným druhům objevujícím se na odumřelém dřevě některých listnáčů, zejména jilmů, topolů, javorů a vrb. Vyrůstá obvykle ve větších trsech, fruktifikuje od dubna do října a nejvíce se jí daří v lužních lesích.

Popis: Klobouk je 30-120(-150) mm široký, zprvu nízce sklenutý s ostrým podehnutým okrajem, brzy nálevkovitý, v dospělosti až rozprostřený a na okraji někdy zvlněný, na povrchu hladký, lysý, paprsčitě přitiskle vláknitý, zprvu bělavě nahnědlý, později šedohnědý, krémově hnědý až světle okrový, často s jemným purpurovým nádechem. Lupeny jsou 5-10 mm vysoké, středně husté a tenké, na třeň dlouze sbíhavé a velmi často síťovitě pospojované, v mládí bělavé, později bělavě krémové. Třeň je 20-70 x 07-25 mm velký, víceméně válcovitý, směrem k bázi zúžený, zprvu bělavý, později bělavě krémový, na bázi často hnědý až hnědočerný. Dužnina je pružně pevná, bělavá a neměnná, s charakteristickou moučně anýzovou vůní a mírnou houbovou chutí. Záměna je možná za hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus) nebo za hlívu plicní (Pleurotus pulmonarius).

Využití: Je podobně chutná jako hlíva ústřičná, ale byla zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů hub, a proto bychom ji měli chránit.

Prospěšné obsahové látky: Mannogalaktoglukan s protirakovinnými účinky, angiotenzin –ACE snižující krevní tlak, některé mastné kyseliny atd.