Kandík psí zub:

Vytrvalá bylina z čeledi liliovitých (Liliaceae) vysoká 10-20 cm; z protáhlé cibulky tvaru špičáku šelmy, která dala rostlině jméno, vyrůstá u sterilních rostlin jeden, u kvetoucích obvykle dva vejčitě eliptické, nachově skvrnité listy; mezi nimi vyrůstá přímá bezlistá načervenalá lodyha nesoucí jediný, poměrně velký nící květ se šesti růžovými okvětními lístky, které jsou za plného květu nazpět (tedy vzhůru) ohrnuté (podobně jako u známého, doma v květináčích často pěstovaného bramboříku, se kterým se ostatně shoduje i barvou – příbuzné si však tyto rostliny naprosto nejsou) – v této fázi jsem ho bohužel nezastihl, na fotografiích jsou jen poupata těsně před rozvitím; plod je tobolka. Kvete brzy zjara, v březnu a dubnu, ještě před olistěním stromů, pod kterými vyrůstá. Roste ve světlých listnatých lesích – květnatých bučinách a dubohabřinách, často na vápenci; domovem je v jižní Evropě, do střední Evropy zasahuje jen několika ojedinělými lokalitami. Jediná naše lokalita, u které by bylo možno uvažovat o přirozeném výskytu (další známá lokalita – zámecký park ve východočeském Letohradu – pochází nepochybně z výsadby) je vrch Medník na břehu Sázavy nedaleko jejího soutoku s Vltavou; otázka jeho původnosti však stále není uspokojivě vyřešena – kandík zde mohl být vysazen mnichy strahovského kláštera, kterému vrch v minulosti patřil, pro jeho původnost naopak hovoří druhové složení podrostu, odpovídající jeho hlavnímu areálu, zejména bohaté porosty ostřice chlupaté, typické pro obě slovenské lokality kandíku (Slovenský kras a Muráňská planina), jejíž výskyt na Medníku je také v oblasti ojedinělý. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je řazen mezi druhy kriticky ohrožené, ve stejné kategorii je i chráněn zákonem. Pěstuje se na skalkách v několika kultivarech lišících se barvou květů, od čistě bílé až po tmavě růžovou.

Kandík psí zub - Info na Wikipedie