muchomůrka červená:

Muchomůrka červená patří k nejkrásnějším a nejběžnějším houbám, které potěší oko každého houbaře. Vyrůstá jednotlivě i ve skupinách, nejčastěji pod břízami, smrky a borovicemi. Setkat se s ní můžeme od července do listopadu, v nížinách výjimečně ještě i počátkem prosince.

Popis: Klobouk je 50-150(-180) mm široký, zprvu polokulovitý, později vyklenutý až rozložený, v dospělosti na okraji často krátce rýhovaný, oranžově červený nebo červený, na povrchu většinou ozdobený snadno smytelnými bělavými bradavkami. Lupeny jsou 5-12 mm vysoké, středně husté, volné, bílé, v dospělosti někdy s nažloutlým nádechem.
Třeň je 80-200 x 15-25 mm velký, válcovitý, na bázi kyjovitě rozšířený, bělavý, opatřený bělavým blanitým prstenem se žlutým olemováním a na bázi bělavou hlízou s několika soustřednými kruhy, tvořenými nažloutlými bradavkami. Dužnina je bílá, v některých částech nažloutlá, s nevýraznou vůní, ale s velmi příjemnou šťavnatou chutí. Záměna je možná snad jen za muchomůrku královskou (Amanita regalis).

Využití: Řadíme ji k mírně jedovatým houbám.

Poznámka: Obsahuje menší množství muskarinu, což je jedovatý alkaloid, který byl poprvé izolován právě z muchomůrky červené. Muskarin obsahují i jiné houby, přičemž k nejnebezpečnějším patří vláknice začervenalá (Inocybe erubescens), ve které se nachází až stokrát větší množství tohoto toxinu. Mezi typické projevy muskarinových otrav patří velmi brzká žaludeční nevolnost a značné slinění. Muchomůrka červená obsahuje také psychotropní látku muscimol, jenž způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace.

Prospěšné obsahové látky: (1----3)-beta-D-glucan (AM-ASN) s protirakovinnými účinky proti sarkomu 180 v myších. Karboxymethylované deriváty tohoto glukanu vykazují rovněž imunostimulační aktivitu.

muchomůrka červená - Možnost záměny za jinou houbu: