muchomůrka šedivka:

Muchomůrka šedivka patří k nejhojnějším druhům listnatých i jehličnatých lesů, se kterými se můžeme setkat od konce května až do počátku listopadu. Vyrůstá od nížin až po horský stupeň a nejvíce se jí daří v kyselých smrčinách. Poznáme ji podle šedohnědých až olivově hnědých klobouků s nepravidelně uspořádanými přitiskle bělavými bradavkami, válcovitého bělavého až bělavě šedého třeně s podlouhlým rýhovaným prstenem a také podle charakteristického pachu dužniny, který připomíná pach zatuchlého sklepa.

Záměna je možná za smrtelně jedovatou muchomůrku tygrovanou (Amanita pantherina), která se liší hladkým nerýhovaným prstenem a spodní hlízovitou částí třeně, jež je obvykle zdobená jedním nebo dvěma proužky. V atlasech se navíc uvádí rozdíl v klobouku, který bývá u muchomůrky tygrované na okraji po celém obvodu často rýhovaný, zatímco u šedivky bývá hladký. Tento znak však nemusí být směrodatný, protože v obou případech existují variety, kde je tomu přesně naopak a z tohoto důvodu je lepší se jím neřídit!
Další možné záměny představují podezřelá muchomůrka drsná (Amanita franchetii), kterou charakterizuje žlutě olemovaný rýhovaný prstýnek, jedlá muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), lišící se většinou narůžovělým zbarvením a jinou vůní dužniny, a v neposlední řadě také muchomůrka porfýrová (Amanita porphyria), kterou prozradí šedý až šedofialový prsten.

Využití: Řadíme ji k jedlým houbám, ale vzhledem k jejímu pachu se k jídlu moc nedoporučuje. Jedna jediná plodnice dokáže ovlivnit chuť celého pokrmu, takže se uplatní nejlépe v bramborové polévce, kde se její pachuť vytratí.

muchomůrka šedivka - Možnost záměny za jinou houbu: