muchomůrka tygrovaná:

S muchomůrkou tygrovanou se můžeme setkat v listnatých i jehličnatých lesích, především v nižších polohách. V horských polohách se objevuje spíše forma abietum, která se vyznačuje robustnějšími plodnicemi a tmavšími klobouky s nerýhovaným okrajem. Muchomůrka tygrovaná patří k prudce jedovatým houbám a její velké nebezpečí spočívá v možnosti snadné záměny za jiné muchomůrky, konkrétně za šedivku (Amanita spissa) a růžovku (Amanita rubescens). Nejdůležitější a snadno zapamatovatelný rozlišovací znak představuje prstýnek. Zatímco u obou zmíněných jedlých muchomůrek bývá podélným rýhovaný, v tomto případě je hladký a čistě bílý. Další rozdíly jsou patrné na klobouku a na třeni. U dospělých plodnic muchomůrky tygrované bývá okraj klobouku rýhovaný (pozor, netýká se variety abietum), zatímco u šedivky a růžovky je hladký. Třeň muchomůrky tygrované navíc obvykle zdobí jeden či dva bělavé proužky nad odsedlou hlízou. Liší se také neměnnou dužninou s nevýraznou vůní a spíše subtilnějšími plodnicemi.

muchomůrka tygrovaná - Možnost záměny za jinou houbu: