Myšice lesní (Apodemus flavicollis)
Myšice lesní:
Rozlišení zbývajících tří druhů našich myšic (podrodu Sylvaemus) někdy činí problémy i zkušeným zoologům. Jejich tělesné rozměry se totiž vzájemně překrývají (v závislosti na stáří, pohlaví i obývaném stanovišti), a rovněž zbarvení bývá proměnlivé. Myšice lesní je z nich největší a spolehlivě můžeme určit pouze jedince s délkou zadní tlapky nad 24 mm (mladá zvířata a samice však mají často délku zadní tlapky i pod touto hranicí v rozpětí hodnot
myšice křovinné).
Podobně je tomu s ocasem, který je u dospělých jedinců stejně dlouhý, nebo spíše delší než tělo (u mláďat činí délka ocasu asi 90-95 % délky těla) a lze na něm napočítat 180-230 kroužků zrohovatělé pokožky. V dospělosti má myšice lesní poměrně výrazné zbarvení, ve kterém ryšavě hnědý až kaštanový odstín na hřbetě a bocích odděluje ostrá hranice od téměř čistě bílého břicha. Na hrdle mívá velkou žlutou skvrnu, která se na vnitřní straně předních končetin napojuje na tmavší zbarvení boků. U mladých jedinců přechází světle šedohnědé zbarvení hřbetu a boků do šedobílé spodní strany těla bez zřetelnějšího ohraničení. Na hlavě má nápadné korálkově černolesklé oči o průměru asi 5 mm a velké, lysé ušní boltce. Jako u všech myšic se dá kůže z ocasu snadno stáhnout (přizpůsobení umožňující uniknout při napadení predátorem) a obnažený kus ocasu brzy zaschne, ulomí se (někdy si ho myšice údajně i samy odkousnou) a už nedoroste, zůstává pahýlovitý.
Ekologie
Žije nočním způsobem života, výborně šplhá po stromech, kde si vyhledává potravu-semena, žaludy, bukvice... Menší část potravy tvoří zelené části rostlin a houby, ale až 1/4 tvoří živočišná složka, zejména hmyz a jeho larvy. Vyskytuje sena celém území naší republiky ve všech typech lesů a vystupuje i do hor až po horní hranici lesa. Občas ji najdeme i v křovinatých porostech poblíž lesních porostů nebo v parcích. Jiná prostředí obývá jen výjimečně. Na zimu si střádá zásoby v dutinách stromů, ptačích budkách nebo jiných přirozených úkrytech. Zde může přezimovat i více jedinců pohromadě. Rozmnožovací sezóna začíná velmi brzy, obvykle již od února nebo března, poslední vrhy spadají do října až listopadu. K rozmnožení dochází 2-3 krát ročně. Samice rodí po 21-23 dnech obvykle 4-7 mláďat. Mláďata kojí dva týdny, ve třech týdnech se osamostatňují a 6-8 týdnech pohlavně dospívají. V přírodě se dožívají 18 měsíců, v zajetí dva až tři roky.
Rozšíření
Žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ, ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.
U nás se na příhodných biotopech, v horách vystupuje vysoko nad horní hranici lesa (např. Krkonoše – Sněžka, 1602 m n.m.).
Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání),
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců
Myšice lesní - Fotografie (14):
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 18098
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 15562
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2604
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2603
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2602
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2601
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2598
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2597
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 15563
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2606
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2605
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2600
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2599
(Apodemus flavicollis)
Foto ID 2977