Echolokace: Vydává jeden z nejsilnějších (zachytitelný ze vzdálenosti přes 100 m) a nejsnáze rozpoznatelných hlasů, zvláště při letu ve volném prostranství – FM s terminální frekvencí 18-24 kHz a frekvencí 3-4 výkřiky za sekundu; v HE detektoru jsou slyšitelné jako pravidelně se střídající silné „plip-plop“, v FD a TE modu jako poměrně hluboké, dlouhé a táhlé tóny. Často též slyšíme potkávací hlas (tzv. „hallo call“) – dlouhé, 30-50 ms trvající téměř CF hlasy se 4 harmonickými složkami (asi 10, 20, 36 a 50 kHz) – a koncem léta a na podzim také pravidelně opakované dlouhé série lákacích hlasů samců. Tyto hlasy lze slyšet i pouhým uchem.

Rozšíření
Obývá obrovský areál zahrnující téměř celou palearktickou oblast od jižní Skandinávie a Finska, Anglie, Portugalska a Středomoří přes východní Evropu a západní Asii (na sever do 60º s. š.) po Japonsko, na jihu zasahuje do severozápadní Afriky, Libanonu, Kašmíru a severní Barmy. Dosud se přesně neví, jaká část areálu připadá na oblast trvalého letního výskytu – zdá se totiž, že jižně od našeho území (včetně Rakouska, Švýcarska atd.) se v létě vyskytují jen skupiny samců a nerozmnožujících se zvířat. O to nápadnější je masový výskyt v srpnu a září, spojený s obsazováním zimovišť.

U nás se vyskytuje celoročně, konkrétních dokladů o letních koloniích ovšem mnoho není – vesměs pocházejí z jihočeských pánví, ze středních Čech a jižní Moravy. Lovící jedince však běžně zaznamenáváme na celém území vyjma souvislých lesních komplexů ve vyšších polohách. V období přeletů a obsazování zimovišť se běžně objevuje, často v početných skupinách, i ve městech (Praha, Zruč nad Sázavou aj.).

Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání