ohnivec rakouský žlutý:

Ohnivec rakouský patří k nádherným jarním houbám, které se objevují brzy poté, co roztaje sníh. Můžeme na něj narazit dokonce již koncem října, kdy udeří první mrazíky a následně se oteplí. Nejhojněji se objevuje zpravidla v únoru nebo počátkem března, později s přibývajícími vyššími teplotami postupně mizí. Vyrůstá hojně na starých spadaných větvičkách některých listnáčů, jež jsou potažené mechem. Dospělé exempláře představují někdy až 70 mm velké miskovité plodnice, které se vyznačují hladkým červeným, vzácněji žlutým až oranžovým rouškem (viz foto), bělavě plstnatou vnější částí a poměrně výraznou bělavou stopkou (třeněm).

Ohnivců u nás vyrůstá několik a hodně se diskutuje o jejich správném určování. Pokud pomineme ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana), je jejich makroskopická, ale i mikroskopická identifikace dosti obtížná. Ve Švédsku, Norsku, Finsku, ale i v dalších jiných zemích je někteří odborníci slučují v jeden druh, což je na základě nových poznatků chyba.
Dříve se všechny nálezy určovaly jako ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea), ale v současné době je tomu spíše naopak. Liší se jinými chloupky na vnější straně plodniček, které má ohnivec rakouský zakroucené, zatímco ohnivec šarlatový je má rovné. To způsobuje, že má ohnivec rakouský výrazněji plstnatou vnější část, což je patrné především u zasychajících plodnic, které postupně zbělají. Můj osobní poznatek je také ten, že se vyznačují výraznými bělavými třeni, které u ohnivců šarlatových buď chybí, nebo jsou podstatně subtilnější a kratší. Na základě těchto znaků určuji všechny ohnivce, které jsem u nás objevil jako Sarcoscypha austriaca. Ohnivec šarlatový je z mého pohledu dosti vzácný druh.

Využití: Ať už je to s těmito houbami jakkoli složité, jedno je jisté - do košíku rozhodně nepatří.

ohnivec rakouský žlutý - Možnost záměny za jinou houbu: