pavučinec náramkovitý:

Pavučinec náramkovitý patří k dobře poznatelným druhům, jinak velmi obtížného rodu Cortinarius. Vyrůstá pod břízami a svědčí mu podmáčené mechaté lokality. Většinou se objevuje ve skupinách a nejčastěji se s ním setkáme na konci léta nebo počátkem podzimu. Je to jeden z mála jedlých pavučinců.

Popis: Klobouk je 50-120(-150) mm široký, zpočátku zvoncovitý a na okraji podehnutý, později vyklenutý, v dospělosti rozprostřený až vmáčklý, se širokým tupým hrbolem. Pokožka je zprvu vláknitá, postupně až šupinkatá, nelesklá, za vlhka hygrofánní, cihlově oranžová až hnědooranžová, na okraji občas s načervenalými útržky vela. Lupeny jsou středně husté, u třeně zoubkem vykrojené, zprvu vybledle okrové, později skořicově až rezavě hnědé, v mládí částečně zakryté cortinou. Třeň je 70-150(-200) x 12-30 mm velký, ve spodní části hlízovitě rozšířený a ozdobený jedním nebo několika červenooranžovými šikmými pásky, plný, vláknitý, bělavě nahnědlý až světle rezavý. Dužnina je bělavá až bělavě nahnědlá, v bázi třeně špinavě hnědavá, bez nápadné vůně i chuti.

Upozornění: Pavučince patří mezi krásné, ale málo probádané houby, takže je rozumnější s nimi příliš neexperimentovat a ponechat je raději v lese. Najdeme mezi nimi nejzákeřnější druhy, po jejichž konzumaci se první příznaky otravy projevují velmi pozdě, přičemž v případě pavučince plyšového (Cortinarius orellanus) to může být dokonce až po 3 týdnech!