ryzec kafrový:

Ryzec kafrový představuje velmi hojný druh jehličnatých i listnatých lesů, se kterým se můžeme setkat od července do října, prakticky v každém lese s kyselým podložím. Vyhledává lokality bohaté na humus a daří se mu i v porostech ploníku (mechu). Patří spíše k drobnějším ryzcům, jejichž plodnice charakterizuje víceméně jednotné červenohnědé až masově hnědé zbarvení s jemným nafialovělým odstínem. Klobouk je 25-60 mm široký, v mládí nízce vyklenutý a podvinutý, později plochý, někdy na středu vmáčklý a obvykle na temeni opatřený malým hrbolkem. Povrch klobouku je nepásovaný, bývá ojíněný a matný a na okraji je často jemně vrásčitý. Lupeny jsou přirostlé až mírně sbíhavé, dosti husté, světle červenohnědé, ve stáří často bíle poprášené. Třeň je až 25-70 x 04-10 mm velký, obvykle válcovitý, jemně ojíněný, v mládí vždy plný, na příčném průřezu na okraji zhruba 1 mm tmavě červenohnědý, uprostřed světle červenohnědý a v dospělosti někdy téměř dutý. Dužnina se vyznačuje světlým červenohnědým zbarvením a příjemnou charakteristickou vůní, která při zasychání připomíná kořen čekanky obecné (Cichorium intybus). Mléko bývá vybledlé až vodnaté, s mírnou až nahořklou chutí.

Využití: Ryzec kafrový je sice jedlý, ale není příliš chutný a navíc se dá snadno zaměnit za jiné druhy ryzců. K nejpodobnějším nejedlým druhům patří ryzec ryšavý (Lactarius rufus).

Prospěšné obsahové látky: Nejnovější výzkumy prokázaly antimikrobiální účinky methanolového extraktu z této houby proti různým bakteriím, zejména proti Escherichia coli, a kromě toho i jeho výrazné antioxidační účinky.
Zdroj: Radomír Socha, Alexandr Jegorov - Encyklopedie léčivých hub, r. 2014