ryzec osikový:

Ryzec osikový patří k méně běžným bělavě zbarveným ryzcům vyrůstajícím pod osikami a některými dalšími druhy topolů, vzácně i pod vrbami. Daří se mu především na těžkých jílovitých půdách v osikových hájích nebo při jejich okrajích, objevuje se většinou ve skupinách a setkat se s ním můžeme od konce června do října.

Popis: Klobouk je 70-200 (250) mm široký, zprvu ploše vyklenutý, brzy většinou vmáčklý, ve stáří až hluboce nálevkovitý, občas zprohýbaný, tvrdě masitý, na okraji dlouho podvinutý a pýřitý, na povrchu velmi často znečištěný, jemně plstnatý, za vlhka lepkavý, zpočátku bělavý až bělavě okrový, později skvrnitě okrový s patrným vínově načervenalým zbarvením. Lupeny jsou dosti husté, nízké, příčně žilnatě pospojované, krémově nahnědlé až špinavě růžové. Třeň je 30-50 x 20-40 mm velký, tvrdý, k bázi se zužující, bělavý až bělavě krémový, v pokročilém stáří někdy vínově skvrnitý, občas ďubkatý. Dužnina se vyznačuje nenápadnou ovocnou vůní a hořce palčivou chutí, je pevná, bělavá, pod kloboukem narůžovělá a ve třeni bělavě krémová. Mléko je bílé, neměnné a svíravě palčivé. Záměna je možná za některé bělavě zbarvené holubinky, z nichž neteče mléko a za další ryzce, především za ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), ryzec Bertillonův (Lactarius bertillonii) a ryzec peprný (Lactarius piperatus). Žádný z těchto druhů na povrchu klobouku nerůžoví. Někteří odborníci ještě rozlišují ryzec topolový (Lactarius populinus), jenž vyrůstá také pod topoly a měl by se lišit nazelenalou dužninou a žloutnoucím mlékem.

Využití: Řadíme jej k nejedlým houbám.

ryzec osikový - Možnost záměny za jinou houbu: