Ryzec syrovinka:

Ryzec syrovinka patří k nejvyhledávanějším lupenatým houbám vyrůstajícím nehojně v listnatých i jehličnatých lesích. Objevuje se většinou jednotlivě nebo v malých skupinách a setkat se s ním můžeme od července do října, většinou pod smrky, duby a buky.

Popis: Klobouk je 50-150 mm široký, zprvu polokulovitý až vyklenutý a výrazně podvinutý, později rozložený, uprostřed občas vmáčklý, na povrchu jemně sametový až ojíněný, suchý, nepásovaný, občas vrásčitý nebo rozpraskávající, rezavě oranžový až okrový, na poraněných místech tmavohnědý. Lupeny jsou středně husté, poměrně křehké, ke třeni připojené až krátce sbíhavé, bělavě krémové, po otlačení rezavě hnědé. Třeň je 60-120 x 10-30 mm velký, válcovitý, někdy částečně vřetenovitý, tvrdý, hladký, v horní části světle okrový, na bázi podobně zbarvený jako klobouk. Dužnina je bělavá až bělavě nažloutlá, při poranění rezavě hnědnoucí, tuhá a pevná, v mládí s nasládlou chutí, v dospělosti s výrazným pachem po slanečcích. Mléko bývá velmi hojné, lepkavé, nahořklé, zpočátku bílé, po chvilce vybledávající, po delší době šednoucí. Záměna je možná za některé podobně zbarvené ryzce, ale vzhledem k výše uvedeným znakům není příliš pravděpodobná. Velmi podobný ryzec vrásčitý (Lactarius rugatus) vyrůstá ve Středomoří.

Využití: Syrovinky řadíme k nejchutnějším ryzcům, které se navíc dají velmi jednoduše upravovat. Jsou velmi chutné upečené na kamnech nebo nad ohněm jako špekáčky.