ucho Jidášovo:

Plodnice vyrůstají na starších větvích bezu černého, vzácně je však můžeme nalézt na kmenech a větvích akátů, jasanů, javorů a výjimečně i na jiných listnáčích. Objevují se velmi hojně, většinou ve skupinách nebo shlucích a sbírat je můžeme v podstatě celoročně. Nejlépe se hledají po dešti, kdy jsou krásně nabobtnalé.

Popis: Jednotlivé plodnice dorůstají maximálně do 120 mm, jsou bočně nebo temenem přirostlé, většinou lasturovité, miskovité nebo uchovité a vyznačují se červenohnědým až hnědým zbarvením a pružně chrupavčitou konzistencí. Vnitřní strana je hladká, u starších plodnic často zaobleně zvrásnělá a bývá stejně zbarvená jako vnější část, která je jemně pýřitá. Dužnina se vyznačuje nevýraznou vůní i chutí. Záměna za nějaký nebezpečný druh je velmi nepravděpodobná. Méně zkušení houbaři by mohli ucho zaměnit za neškodnou rosolovku listovitou (Tremela foliacea), která vyrůstá ve shlucích, jež často připomínají rozkvetlý květ růže nebo hlávku salátu, případně za rovněž neškodný černorosol terčovitý (Exidia recisa), který může být podobně zbarvený, ale vyznačuje se jiným tvarem plodnic a vyrůstá výhradně na vrbách.

Využití: Jedná se o jedlou a zdravotně prospěšnou houbu, která je vhodná do čínských jídel, ale neztratí se ani v polévkách a rizotu. Některé látky obsažené v této houbě pomáhají upravovat hladinu cholesterolu v krvi, posilují imunitní systém, podporují srdeční činnost a působí také proti hemoroidům. Ke sběru se doporučují pouze čerstvé plodnice, nepotažené zelenou řasou.

ucho Jidášovo - Možnost záměny za jinou houbu: