čirůvka smrdutá:

Čirůvka smrdutá u nás vyrůstá poměrně vzácně. Objevuje se v listnatých lesích, především pod duby a buky, ale nalézt ji můžeme například i pod akáty. Vyrůstá obvykle ve skupinách a setkat se s ní můžeme zhruba od července do října.

Popis: Klobouk je 30-70 (100) mm široký, zprvu polokulovitý až vyklenutý a na okraji mírně podehnutý, v dospělosti až plochý, občas zvlněný nebo různě nepravidelně zprohýbaný, na okraji ostrý a často rozpukávající, bělavý, bělavě krémový až bělavě nahnědlý, někdy od zasychajících kapiček žlutohnědě až načervenale hnědě skvrnitý. Pokožka je neslupitelná, suchá, hladká nebo jemně vrásčitá, za sucha někdy rozpraskávající. Lupeny se střídají s kratšími lupénky, jsou středně husté, tenké, křehké, bělavé až bělavě krémové a v dospělosti mohou být občas zvlněné nebo protrhané Třeň je 40-80 x 08-15 mm velký, většinou válcovitý nebo vřetenovitě kyjovitý, plný, pevný, na povrchu v horní části jemně bělavě ojíněný, jinak hladký a suchý, bílý až bělavě okrový, na bázi občas rezavě skvrnitý. Dužnina je středně masitá, bělavá, na řezu neměnná a vyznačuje se nepříjemně nahořklou až mírně hořce palčivou chutí a nepříjemným nasládle chemickým pachem, který se projevuje především u starších plodnic.
Záměna je možná za celou řadu jiných hub, především za další bělavě zbarvené čirůvky, ale také za některé strmělky. Velmi podobnou čirůvku bílou (Tricholoma album) rozlišíme podle zemitě moučného pachu dužniny. Další podobné druhy představují čirůvka běložlutavá (Tricholoma stiparophyllum), kterou poznáme podle větších plodnic s hustšími lupeny a čirůvka nevonná (Tricholoma inamoenum), jež vyrůstá pod jehličnany a liší se nakyslou chutí dužniny.

Využití: Jedná se o nejedlou, pro kuchyňské užití zcela nepoživatelnou houbu.

čirůvka smrdutá - Možnost záměny za jinou houbu: