holubinka slanečková:

Holubinka slanečková vyrůstá v listnatých nebo smíšených lesích, ale i v parcích, na hřbitovech a na jiných podobných místech, především pod duby, habry a buky. Objevuje se jednotlivě i ve skupinách, místy poměrně hojně, a setkat se s ní můžeme zhruba od července do počátku října. Patří mezi druhy z okruhu holubinky révové (Russula xerampelina), což jsou holubinky, které poznáme díky několika určovacím znakům, jakými jsou například pokožka, jež je slupitelná na okraji klobouku nebo maximálně do jedné třetiny, dále lupeny, jež jsou zpočátku bělavé, později nažloutlé a na poraněných místech hnědnoucí a v neposlední řadě bělavá, na řezu žloutnoucí a postupně hnědnoucí dužnina s charakteristickým pachem po slanečcích.

Popis: Klobouk je 40-90 mm široký, zprvu polokulovitě klenutý a pevně masitý, později téměř plochý a křehčí, na okraji lehce podehnutý a víceméně tupý, na povrchu hladký, za vlhka lepkavý a lesklý, za sucha matný a občas jemně ojíněný, rozmytě skvrnitě červenohnědý, vínově hnědý až purpurově hnědý, s pokožkou slupitelnou do jedné třetiny.
Lupeny jsou 5-12 mm vysoké, poměrně tenké, většinou alespoň částečně vidličnatě větvené, na okraji tupě zaoblené, zpočátku hustší, téměř nelámavé a bělavé, později řídší, křehčí a světle okrové, ve stáří až skvrnitě hnědnoucí. Třeň je 40-80 x 10-25 mm velký, válcovitý, někdy kyjovitě rozšířený, zprvu dosti pevný a bělavý, později vyměklý a na otlačených místech okrově hnědnoucí. Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku načervenalá, po poranění brzy okrově hnědnoucí, vyznačující se mírnou chutí a v dospělosti nepříjemným slanečkovitým pachem.
Záměna je možná za některé podobně zbarvené holubinky, například za jedlou holubinku bukovku (Russula heterophylla) nebo v případě těchto méně typických plodnic i za nejedlou holubinku skvrnitou (Russula maculata).

Využití: Patří mezi jedlé a chutné houby. Při vaření se její slanečkovitý pach rychle vytratí.

holubinka slanečková - Možnost záměny za jinou houbu: