Kuklík potoční:

Vytrvalá bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae) vysoká 15-70 cm; lodyha přímá, jen v horní části chudě větvená, červeně naběhlá, hustě odstále chlupatá a žláznatá; přízemní a dolní lodyžní listy řapíkaté. přetrhovaně lyrovitě lichozpeřené s velkým koncovým úkrojkem, směrem vzhůru po lodyze se výrazně zjednodušují a přisedají; květy nící (tj. na ohnuté stopce dolů visící), zvonkovitě polorozevřené, kališní lístky hnědočervené a hustě chlupaté a žláznaté, korunní lístky načervenale okrové, tmavěji žilkované, jen o málo delší než kališní cípy; po odkvětu se stopka napřimuje, plody jsou nažky s chlupatými zobánky tvořící rozčepýřené souplodí připomínající plodný koniklec. Kvete od května (někdy již od konce dubna) do června, v nejvyšších polohách až do července. Je to typická rostlina horských a podhorských niv, břehů potoků a pramenišť, v nižších polohách roste jen na vhodných biotopech, jako jsou rašeliniště a slatiniště; u nás je na horách hojný, směrem dolů ubývá nejen kvůli přirozenému snižování četnosti vhodných lokalit, ale i vinou jejich přeměny na zemědělskou půdu, v nejteplejších a nejsušších oblastech neroste. Je to léčivka s řadou účinků – proti horečce, krvácení, srdeční slabosti, žaludečním potížím, má účinky potopudné, svíravé, antibakteriální, působí i proti únavě a úzkosti, zevně lze použít proti zánětu spojivek; pro jeho výrazné aroma je možno ho použít i jako koření.

Kuklík potoční - Info na Wikipedie