lišák ryšavý:

Lišák ryšavý představuje běžnou houbu, se kterou se můžeme setkávat v listnatých i jehličnatých lesích, zhruba od července až do počátku listopadu. Vyrůstá nejčastěji pod buky a smrky, objevuje se jednotlivě i ve skupinách a upřednostňuje především kyselé půdy.
Popis: Klobouk je 20-60 (80) mm široký, již od mládí vyklenutý, různě zprohýbaný, na středu občas vtlačený, na okraji zvlněný, ostrý a zřetelně podvinutý, na povrchu zpočátku velmi jemně plstnatý, později olysávající, matný, často hrbolkatý, oranžový až cihlově rezavý. Ostny jsou bledě oranžové, husté, nesbíhající, 3-7 mm dlouhé a často na jednu stranu zakřivené. Třeň je 25-60 x 7-15 mm velký, víceméně válcovitý, poměrně pevný, hladký, na povrchu často jemně ojíněný, bělavý až bledě oranžový. Dužnina je bělavě naoranžovělá, tvrdá, křehká a vyznačuje se mírně nahořklou chutí a nenápadnou vůní.
Záměna je možná za některé další lišáky, především za málo známý lišák oválnovýtrusý (Hydnum ellipsosporum), který se liší krémově žlutým zbarvením klobouku a jinými výtrusy, a za velmi hojný lišák zprohýbaný (Hydnum repandum), jenž poznáme podle robustnějších a obvykle žemlově až žlutooranžově zbarvených plodnic se sbíhavými ostny na třeň. Španělé navíc nedávno popsali dva nové druhy, které však vyrůstají v mediteránní oblasti pod některými duby a u nás bychom na ně neměli narazit. Jedná se o druhy Hydnum ovoideisporum a Hydnum vesterholtii.

Využití: Všechny lišáky z rodu Hydnum řadíme mezi jedlé, avšak nikterak chutné houby. Většinou se vyznačují tužší konzistencí dužniny a nahořklou chutí, která se projevuje především v ostnech.

lišák ryšavý - Možnost záměny za jinou houbu: