muchomůrka Vittadiniho:

Muchomůrka Vittadiniho představuje jednu z nejelegantnějších a nejkrásnějších hub, se kterými se můžeme vzácně v naší přírodě setkat. Vyrůstá od června do září, často v trávě v udržovaných parcích, ale také v teplých prosvětlených lesích, například pod akáty, jasany a dokonce i pod borovicí černou. Plodnice se objevují jednotlivě i ve skupinách a nejvíce se jim daří v letním období.

Popis: Klobouk je 40-150 mm široký, zpočátku polokulovitý, později sklenutý až rozprostřený, na povrchu výrazně vrostle vláknitě šupinatý, na okraji ostrý nebo střapatý se zřetelně převislou pokožkou, bělavý až bělavě šedý, někdy se světle okrovým nádechem. Lupeny se střídají s kratšími lupénky, jsou volné, středně husté, na okraji zaobleně olemované, zprvu bělavé, později bělavě krémové až nepatrně nazelenalé a vyznačují se jemným pilovitým ostřím. Třeň je 70-300 (350) x 15-35 mm velký, většinou válcovitý a ve střední části obvykle nepatrně zeslabený, na povrchu od prstene k bázi hustě pokrytý odstátými bělavými až bělavě nahnědlými šupinami, pod kloboukem rozšířený, až k prstenu hladký a hedvábitě lesklý, celistvě bělavý, někdy s nepatrným žlutohnědým nádechem. Prsten je zprvu výrazný, v dospělosti zplihlý, na povrchu hladký, ve spodní části plstnatě šupinatý a většinou čistě bílý. Dužnina je bělavá až bělavě krémová a vyznačuje se nevýrazným zemitým pachem a nevýraznou houbovou chutí. Záměna je možná za muchomůrku šiškovitou (Amanita strobiliformis), která se liší především robustnějšími plodnicemi a hlízovitým třeněm bez odstátých šupin. Další možnost záměny představuje muchomůrka ježohlavá (Amanita echinocephala), jež se pro změnu liší pyramidálními bradavkami na povrchu klobouku, jinak zbarvenými lupeny, jiným povrchem třeně a obvykle i jeho tvarem.

Využití: Je to sice jedlá houba, ale patří k významným bioakumulátorům stříbra a navíc je zákonem chráněná.

muchomůrka Vittadiniho - Možnost záměny za jinou houbu: