Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme)
Netopýr pobřežní:
Ve většině znaků připomíná
netopýra vodního, je však o poznání větší (LAt nad 42 mm) a zřetelně se liší i zbarvení. Srst je šedavější s hedvábným nádechem, na břiše takřka bílá, rovněž boltce a neosrstěné části hlavy jsou přinejmenším u dospělých jedinců světlejší a hranice mezi zbarvením hřbetní a břišní strany těla je mnohem ostřejší. Velmi nápadná je volná noha s prodlouženými prsty. Vnitřní strana ocasní blány bývá porostlá pásem šedohnědých chlupů.
Rozšíření
Vyskytuje se od severní Francie a Holandska po západní Sibiř a Jenisej, zhruba v pásu mezi 45-60º s. š. Charakter rozšíření, přinejmenším v evropské části areálu, je však vysloveně ostrůvkovitý a navíc odlišný v letním a zimním období. V létě je úzce vázaný na nížinné oblasti s dostatkem otevřených ploch se stojatými a pomalu tekoucími vodami (Nizozemsko až Polsko, Potisí, jižní Ukrajina, Moldávie a dále až západní Sibiř). Zimuje však v jeskyních, které v těchto oblastech chybějí, a proto pravidelně přeletuje na zimoviště do sousedních horských a podhorských oblastí až na vzdálenosti okolo 300 km (tj. občas i na naše území a na Slovensko).
Jeden z našich nejvzácnějších netopýrů, který jednotlivě a nepravidelně zimuje v podzemních zimovištích v Jizerských horách, Krkonoších, Adršpašských skalách, Orlických horách a v Moravském krasu. Nejnověji byly ovšem jednotlivé kusy (včetně vzletného mláděte) odchyceny také v letním období v lužních lesích u Lanžhota v nejjižnějším cípu Moravy. Není tudíž vyloučené, že naše území obývá i v letním období. Vzhledem k jeho vzácnosti je nezbytné jakýkoliv další letní nález podrobně zdokumentovat (fotografie, rozměry, okolnosti nálezu apod.).
Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání