pavučinec šupinonohý:

S tímto pavučincem se můžeme setkat od srpna do listopadu a nalezneme jej pravděpodobně pouze pod břízami, se kterými tvoří mykorhizu. Vyhovují mu kyselá podloží a vyrůstá nejčastěji ve vyšších polohách.

Stručný popis: Klobouk 50-100 mm, zprvu kuželovitý, později zvoncovitý až plochý, vždy však vypouklý, světle hnědý až skořicově hnědý, uprostřed obvykle tmavší, zdobený vztyčenými tmavohnědými šupinkami. Třeň 50-120 x 10-15 mm, válcovitý, rezavě hnědě šupinkatý, na řezu v horní části fialovějící. Lupeny poměrně husté, zprvu s nafialovělým nádechem, později rezavě hnědé. Dužnina tence masitá, s nepříliš výrazným zatuchlým pachem. Zaměnit jej můžeme za některé podobně zbarvené pavučince, případně za nebezpečné vláknice.

Využití: Je sice jedlý, ale tyto houby se všeobecně ke konzumaci nedoporučují. Rod pavučinců představuje nejobsáhlejší skupinu málo probádaných hub, se kterými není radno si příliš zahrávat. Popsáno jich bylo prozatím zhruba tisíc, avšak informace k nim jsou často nedostatečné a navíc se mnohdy liší.