penízovka jehlicová:

Penízovka jehlicová vyrůstá dosti vzácně na odumřelých koříncích jehlice trnité (Ononis spinosa) Objevuje se většinou jednotlivě nebo v malých skupinkách a setkat se s ní můžeme na stepních xerotermních lokalitách, zhruba od konce října až do března.

Popis: Klobouk je 15-30 mm široký, zprvu polokulovitý, později široce kuželovitý až rozprostřený, v dospělosti často s průsvitně rýhovaným až brázditým okrajem. Pokožka bývá medově žlutá, žlutooranžová, až karamelově hnědá, lysá, za vlhka slizká, lesklá a lepkavá. Střed klobouku je tmavší, okraj světlejší. Lupeny jsou středně husté, elastické, zprvu bělavé, později bělavě žlutooranžové. Třeň 40-100 x 2,5-4 mm velký, válcovitý nebo vřetenovitě zakroucený, často kořenovitě protažený, na povrchu sametově ojíněný, pod kloboukem bělavý až bělavě hnědavý, směrem k bázi tmavohnědý až černohnědý. Dužnina je elastická, světle žlutooranžová a vyznačuje se nevýraznou příjemnou vůní a nasládlou chutí.
Záměna je možná za některé další druhy penízovek z rodu Flammulina, pokud ale přihlédneme k ekologii, je tento druh bezpečně určitelný. K nejpodobnějším penízovkám patří penízovka pružná (Flammulina elastica), která také často vyrůstá ze země a je zhruba stejně velká, ale objevuje se v početnějších, obvykle netrsnatých skupinkách pod vrbami a topoly. Další podobné druhy představují penízovka sametonohá (F. velutipes), jež vyrůstá trsnatě ze dřeva, a málo známé penízovky (F. populicola), respektive (F. rossica).

Kuchyňské využití: Penízovka jehlicová je sice jedlá, ale vzhledem k jejímu vzácnému výskytu se ke konzumaci nedoporučuje.

penízovka jehlicová - Možnost záměny za jinou houbu: