šedopórka osmahlá:

Šedopórka osmahlá vyrůstá velmi hojně na živých i odumřelých kmenech a pařezech některých dřevin, především dubů, buků, habrů, bříz a smrků. Vytváří jednoleté plodnice, které napadají mrtvé nebo oslabené dřevo a způsobují jeho bílou hnilobu. Vyrůstá zhruba od května do listopadu.

Popis: Plodnice bývají kloboukaté, polorozlité nebo až téměř rozlité. Klobouky jsou obvykle střechovitě uspořádané, dosahují až 60 mm, bývají polokruhovité nebo škeblovité, kožovité, plstnaté, později olysávající, většinou nepatrně koncentricky pásované, šedookrové, šedohnědé až téměř černavé a na okraji v mládí bělavé. Rourky a póry jsou našedlé, později tmavošedé až téměř černé, po otlačení černající. Dužnina je maximálně 5 mm silná, na řezu bělavě našedlá, s tenkou černou vrstvičkou pod rourkami. Záměna je možná za šedopórku zakouřenou (Bjerkandera fumosa), která vyrůstá pouze na listnáčích a liší se robustnějšími kloboukatými plodnicemi bez soustředných pásů. Méně zkušení houbaři mohou šedopórky zaměnit za některé druhy outkovek (Trametes), pevníků (Stereum), případně za slizopórku dvoubarvou Gloeoporus dichrous).

Využití: Řadíme ji mezi nepoživatelné houby.