štítovka jelení:

Štítovky poznáme podle jednoduchých plodnic, kterým chybí na třeni prsten a pochva. Jejich společný znak představují volné, v dospělosti růžově se zbarvující lupeny a narůžověle hnědý výtrusný prach. Vyrůstají saprotrofně z tlejících kmenů nebo pařezů, případně ze země, ze zbytků dřeva.

Štítovku jelení poznáme podle šedohnědých, okrově hnědých až černohnědých klobouků, které bývají zprvu polokulovité, později vyklenuté a v dospělosti ploše rozložené, a podle válcovitých, na bělavém podkladě často černohnědě vláknitých třeňů. Plodnice se objevují zhruba od dubna do konce listopadu a patří k nejhojnějším a největším zástupcům z rodu štítovek. Vyrůstají na rozkládajícím se dřevě nejrůznějších listnáčů, velmi vzácně také na jehličnanech.

Štítovka jelení patří mezi jedlé, ale nepříliš chutné houby. Doporučit se dá snad jen do bramborové polévky, kde se ztrácí její nepříjemná chuť. Dužnina je cítit sklepním zatuchlým pachem, což je bohužel poznat v téměř každém pokrmu. Jedna jediná plodnice spolehlivě přebije aroma všech ostatních hub ve směsi.

Možnost záměny: Záměna za nějaký nebezpečný druh je jen málo pravděpodobná. Zaměnit ji můžeme za některé podobné štítovky, které jsou však neškodné.

štítovka jelení - Možnost záměny za jinou houbu: