vláknice zlatovlasá:

Vláknice představují velmi početnou skupinu nepříliš oblíbených hub, mezi kterými nenajdeme jediný jedlý druh. Jedná se o mykorhizní houby, které se vyznačují hnědým výtrusným prachem a u mnoha druhů spermatickým pachem dužniny.
Vláknici zlatovlasé se daří v lužních lesích a parcích, měla by vyrůstat pod lískami, olšemi a duby, a velmi vzácně by se mohla objevit i pod jehličnany. Vyrůstá většinou v menších skupinách a setkat se s ní můžeme zhruba od července do počátku listopadu.

Popis: Klobouk je 15-30 mm velký, nízce vyklenutý, s tupým hrbolkem uprostřed, na povrchu uprostřed téměř hladký a lesklý, směrem k okraji jemně vláknitě plstnatý, tence masitý, krémově žlutý až okrový, na temeni tmavší. Lupeny jsou středně husté, béžově nahnědlé a vyznačují se světlejším ostřím. Třeň je plný a vláknitý, maximálně 40 - 45 mm vysoký, v horní části pod kloboukem nepatrně ojíněný a bělavý, směrem dolů jemně plstnatý a světle okrový, na bázi hlízovitě rozšířený. Dužnina je bělavá, těsně pod kloboukem krémově nažloutlá, a vyznačuje se silným spermatickým pachem, který se při zavadání ještě násobí, ale při zasychání postupně odeznívá.
Záměna je možná za celou řadu podobně zbarvených vláknic, především za podstatně větší a pod jehličnany rostoucí vláknici následnou (Inocybe posterula), a za stejně velkou vláknici chloupkatou (Inocybe hirtella), jenž se liší plstnatým až téměř chloupkatým kloboukem, celistvě ojíněným třeněm a v neposlední řadě vůní po hořkých mandlích.

Poznámka: Za mikroskopické určení děkuji kolegovi Bohumilovi Buškovi, který se této skupině hub věnuje.